kde jsou ty casy...

Ach jo, kam se jen podely ty casy salovych pocitacu na derne stitky. Je mi moc lito, ze jsem nemel nikdy v zivote moznost sledovat takovy stroj pri praci. Znam ho ale relativne slusne (i do detailu) od otce. K tomu se vsak vratim pozdeji...

Nesporne stejne zajimave jsou i casy mladsi historie. Konec koncu, neni to tak davno co jsem jeste mel na svem stole Celeron 433 s 128MB sd-ram (166MHz) a s neuveritelnou 8MB grafarnou od S3. Byl to uzasny stroj, Windows 98 second edition na nem behal jak po masle a ani Windows 2000 na nem nebyl spatny. Ale na nej nostalgicky nevzpominam, tento stroj jsem nemel prilis v lasce. Lepsi to bylo s nasi 486-kou. To byla teprve masina. Nejaky fatheruv kamarad nam ji nadtaktoval na neuveritelnych 72MHz. S 16MB ramky (tenkrat dokonce ani nebyly sd-ram) jsme se na tom snazili provozovat Windows 95. Donutil jsem diky bohu sve rodice, k zakoupeni vetsiho disku (tenkrat na 220MB) abych tam mohl rozjet druhy system. Legendarni Windows 3.11. Ten na rozdil od Win95 jel jak po masle a dokonce i velmi stabilne. Presto jsem casto radsi spoustel Windows 95, ovsem jen tehdy, mel-li jsem hodne casu. Preci jen, startuje se to jen tri minuty. Zamerne jsem pouzil pritomneho casu, protoze tento dokonaly pristroj (na svoji dobu opravdu extratrida) se u me doma dodnes vyskytuje a muj otec na nem cas od casu pise neco do prace. Prijde mu to totiz rychlejsi nez me premlouvat abych ho pustil k nasemu "normalnimu" pocitaci. Ale na 486-ky si jiste vsichni osobne vzpominame, vetsina z nas i na 386 a 286-ky. Pojdme tedy do historie dale...

Dalsi historicky stroj vidavam na navstevach u jednoho meho kamarada. Cas od casu za nim zajdu jen tak poklabosit, a vetsinou to dopadne tak, ze se startuje jeho legendarni Sinclair. Uzasny stroj. Pri praci s nim si clovek opravdu velmi dobre popovida. Myslim tim zejmena pri casto ctvrthodinovem cekani, nez se z magneticke pasky nahraje nejaky program ci hra do pameti a spusti. Opravdu, toto je stroj na ktery nedam dopustit. Tento pristroj mi opravdu prirostl k srdci snad vice nez co jineho. A kdybych se nedejboze dozvedel, ze tento muj kamarad chysta svuj stroj prodat ci neco podobneho, okamzite bych se vypravil mu tyto plany prekazit, treba i kradezi. Pratele, kdo by jen rekl, jak snadne je nechat si k srdci prirust neco tak stareho a nevykoneho, jako muj milovany Sinclair.

Ale ani to neni historie, o ktere jsem se rozhodl napsat. Mel jsem na mysli na zacatku jiz zminene staricke salove pocitace. Neznam je bohuzel osobne, i kdyz bych si to moc pral. Ale myslim si, ze z otcovych vypraveni o nich vim dost. Pred nekolika dobrymi desitkami let pracoval muj otec na UVTD. Tak se tehdy jmenovalo vypocetni stredisko na Ceskych drahach. Casto vzpominal, na dobre hodiny stravene hledanim desky s chybnym obvodem. Casto vzpominal na problemy, ktere jim zpusobovali dnes jiz naststi davno zapomenute Bulharske hard-disky. Casto vzpominal, jak cele noci travil hledanim jedne chyby v dernem stitku. A tak dale. Tak se aspon pokusim vam tuto historii trosku priblizit.

Treba kdyz jsem nakounul hard-disky. Tenkrat, pred lety v komunistickem Ceskoslovenku, dostaly Ceskoslovenske drahy vzacny dar. Jako pozdraveni od Bulharskych (tedy vlastsne Sovetskych) soudruhu, byli CSD darovany Bulharske hard-disky. Vytecne stroje. Kazdy byl velky jako skrin a za hluk jeho vetrani by vzbudil i mrtveho. Tyto disky, meli velmi poruhove hlavy, tudiz se museli velmi casto opravovat, a ani startuschopnost 18% nebyla idealni. Startuschopnost udava pravdepodobnost, ze se vam podari disk spustit. Vyslo to tedy priblizne na kazdy paty pokus. A disk nevydrzel bezet dele nez nekolik hodin. Obdrovsky problem take tvoril nocni proud. Prechod elektricke site na tzv. nocni proud sebou samozrejme prinasi mirne zmeny v napeti. To se vzdy trosku zvysilo. Diky cemuz se tyto dokonale disky rozjeli rychleji. Cist data stihali, ale zapisovat ne. To pro techniky znamenalo tedy vypnout disky, pripojit trafo a znovu se pokouset nahodit disk. Ó, jak byli muj otec i jeho kolektiv nadseni, kdyz generalni reditelstvi CSD zakoupilo stabilni Nemecke disky Basf, ktere meli dynamickou redukci na denni i nocni proud, starstschopnost vice nez 85% a byli stabilni. K tomu 80MB rozsahly disk zabiral misto pouze jako polovicni skrin a pri chodu jeho externiho vetrani (velkeho cca jako dnesni PC) se dalo i usnout...

Ale co si take tehdejsi technici z UVTD zazili s dernymi stitky ??? Musel byt preci skvely pocit, kdyz po hodinach a hodinach sestavovani scriptu na dernem stitku vam tiskarna vytiskla "ERROR" nebo dokonce vubec nic. (Drive pouzivali misto monitoru male tiskarny, ci spis automaticke psaci stroje. Pozdeji uz zapojovali dokonce televize, cimz predbehli svoji dobu o spostu let.) Ty nasledne hodiny ci dny stravene hledanim jednoho chybneho bitu byli ubijejici. Coz ovsem nic nemeni na tom, ze po zavedeni televizoru jako primarniho vystupniho zarizeni a zavedeni disku Basf jako primarni externi pameti se UVTD stala jednim z velmi modernich technickych pracovist.

Ano, po technicke strance byla UVTD opravdu na vysi. Dle mych informaci meli k dispozici neuveritelnych 160MB externi pameti, dale 4MB docasne pameti (RAM) a dokonalych 16kB cache. Na frekvenci procesoru si bohuzel muj otec jiz nevzpomenul, ale take musela byt na velmi dobre urovni, protoze z centra UVTD se ovladali vsechny pokrocilejsi drazni informace. Kazde mezinarodni nadrazi v republice bylo v primem telefonnim spojeni se servery v UVTD, kde fungoval registracni mistenkovy system. Kdyz si tedy odmislime absenci TCP/IP a par dalsich zbytecnosti, musime uznat, ze se jednalo o plnohodnotne internetove spojeni na urovni dial-upu. No jen sami reknete, neobjetovali byste svuj pokoj moznosti mit takovy uzasny server doma? Ja bych nevahal ani minutu...