Lidé mě nepřestávají udivovat.
Je tomu jen pár dní, kdy se ve večerním zpravodajství televize Nova objevila reportáž o prodejci nástrojů a pomůcek pro otevírání zámků a automobilů. V lidech se téměř okamžitě zvedla vlna nevole. Většina lidí, se kterou jsem na toto téma diskutoval, si přála, aby byl prodejce za takový čin potrestán a jeho internetový obchod okamžitě uzavřen. Z reportáže nebylo patrné, zda tak prodejce činí v souladu se zákonem, či nikoliv a tak všichni netrpělivě očekávali další průběh kauzy. Hned na druhý den přinesly některé zpravodajské servery na Internetu bližší informace, které byly následně zpravodajstvím televize Nova potvrzeny. Zákon prodej takových nástrojů a pomůcek nezakazuje a policie je proto v tomto případě bezzubá. Na to však nehodlají přistoupit výrobci automobilů, kteří celou záležitost předali svým právním oddělením, aby se postaraly o novelizaci zákona, který by podobnou činnost ilegalizoval. Nad tím mi zůstal rozum stát.
Ve světě informační bezpečnosti, kde se běžně pohybuji, se dnes a denně zveřejňují bezpečnostní chyby operačních systémů a jiných aplikací, které objevili hackeři nebo pracovníci firem zabývající se informační bezpečností. Na Internetu se v souvislosti se zveřejňováním chyb, které mohou vést k napadení jakéhokoliv počítače v síti a jeho celkové diskreditaci, vede již roky neutichající boj. Na jedné straně stojí zastánci tichého upozornění výrobce tak, aby se nebezpečné informace nedostaly na veřejnost. Na straně druhé pak ti, jenž preferují rozšíření informací o těchto bezpečnostních slabinách mezi širokou veřejnost. Zdálo by se, že první skupina hájí zájem společnosti daleko obezřetněji a lépe. Je tomu však skutečně tak?
V případě, že je chyba známa pouze hrstce vyvolených, odsouvají vývojáři její opravu často na dobu neurčitou. Lidé žijí ve sladké nevědomosti a vlastně se navenek nic zvláštního neděje, jen sem tam je napaden a zdiskreditován některý systém v síti, přičemž nikdo neví jakým způsobem. Přestože takové napadení může mít za následek někdy až stamilionové škody, jde život dál. Kdyby lidé byli o objevené chybě informováni včas, mohli by vyvíjet tlak na vývojáře softwaru. Ten by tak musel vydal patřičnou bezpečnostní záplatu co nejdříve, aby se lidé mohli bránit případnému útoku a neudělá-li tak on, může si člověk alespoň částečně pomoci sám. Není to nakonec přeci jen lepší řešení?
Ve světě informační bezpečnosti to tak již dlouhou dobu funguje a tento systém se mnohokrát osvědčil. Nechápu proto postoj automobilových závodů, kteří se vzniklou situaci snaží ututlat a smést ze stolu pomocí zákona, který zabrání šíření informací o jejich chybách. To byste chtěli? K čemu by to vedlo? Ve vyspělých zemích jsou podobné informace zcela běžně dostupné. Pořádají se závody v otevírání zámků na čas a potřebné nástroje seženete v obchodě na každém rohu. Nevím, jak si to automobilky představují, ale takové informace přeci nemohou jen tak držet pod pokličkou. Přály by si k tomu snad i cenzuru Internetu, protože podle návodů na něm uveřejněných, si zvládne potřebné nástroje vyrobit každé malé dítě? Ne, toto opravdu není správná cesta. Všichni, tedy i automobilky, by měli nést za své chyby zodpovědnost a lidé by měli vědět o nedostatcích, kterými trpí většina dnes používaných zámků. To, že budou lidé i nadále žít svůj sladký a nevědomý život, v němž jen občas někomu odcizí nebo vykradou auto, přeci není správné. Každý má právo na informace a na skutečnou bezpečnost. Pokud by byl navržený zákon schválen, nepopřel by tak práva, která máme zaručena ústavou? Automobilky by měly místo takového nesmyslného postupu soustředit veškeré své úsilí do vývoje nových, lepších technologií. Měly by také širokou veřejnost o vzniklém problému informovat a poradit jim, jak si lépe svůj majetek zabezpečit, když jejich současné metody ochrany selhaly. Není to tak nakonec lepší? Necítili byste se v takovém světě bezpečněji? Většina lidí asi ne, protože nevědomost je sladká a všichni mají sladký život rádi.
Lidé mě prostě stále nepřestávají udivovat…