Šifry a kódy moderní doby 2.díl

Zdroj: SOOM.cz [ISSN 1804-7270]
Autor: .cCuMiNn.
Datum: 11.8.2006
Hodnocení/Hlasovalo: 1.7/27

Tentokrát stručně o kódování a o historii písma...

Kódování

Když nyní víme co jsou to informace, je na čase si povědět něco o způsobu, jakým informace sdělujeme. Informace sami o sobě by byly pouze změtí chaosu, kdyby neexistovalo kódování.


Kódování - dohodnutý způsob komunikace, neboli souhrn pravidel pro vyjádření informace.


Nebudeme-li počítat různé posunky, mimická gesta a skřeky, které mezi kódy samozřejmě patří také, můžeme za nejstarší kódování považovat jazyk, kterým se lidé dorozumívají a písmo, které informaci dokáže uchovat po věky. Nebude proto od věci, když si historii písma trochu připomeneme.

Historie písma

Za tvůrce prvního písma jsou považováni Sumerové. Ti začali nejdříve používat obrázkové písmo, kde každý obrázek vyjadřuje jednu konkrétní věc nebo osobu. Takovému písmu říkáme piktogramy. Následné se jednotlivé piktogramy začaly slučovat do složitějších obrázků, které vyjadřovaly celé myšlenky, či děje. Tyto nazýváme ideogramy.

Rosettská deska Materiálem pro zaznamenání informací se na dlouhou dobu stal kámen. Díky použití tohoto tvrdého materiálu se podařilo uchovat tisíce let staré písemné dědictví až do dnešní doby. O dávno zaniknutých civilizacích se můžeme dočíst například z egyptských hieroglyfů, které se podařilo rozkódovat teprve nedávno. Francouzký vědec Jean Francois Champollion díky známé Rosettské desce, dokázal roku 1822 přečíst informace, které zůstávaly po staletí zapomenuty. Tato vzácná kamenná deska, která byla nalezena roku 1799 důstojníkem Napoleonské armády, obsahuje totiž text v hieroglyfech a současně překlad textu v řečtině.

Klínové písmo Tesání informací do kamene, bylo poměrně náročné, v Mezopotámii se proto používaly tabulky z vlhké, tvárné hlíny, do kterých se seříznutým rákosem vrypovalo písmo složené převážně z čar. Vrypy tvaru klínu, dali název klínovému písmu, jehož vznik je přisuzován také Sumerům. Tabulky se poté nechali vysušit na slunci nebo se ve výjimečných případech vypalovaly. Mezi dalšími materiály pro záznam písma najdeme papyrus nebo pergamen.

Za další důležitý mezník v historii lze považovat vznik foinického písma. Toto písmo vzniklo kolem roku 1500 př.n.l. a na rozdíl od piktogramů nebo ideogramů představoval každý znak určitou slabiku. Písmo obsahovalo pouze souhlásky a celkem bylo složeno ze 22 znaků. Foinické písmo převzali později Řekové, kteří jej upravili a rozšířili o některá písmena včetně samohlásek. Řecká abeceda se rozšířila do Itálie, kde dala vzniknout latince, kterou používáme dodnes.

Současná kódování

S kódy v různých podobách se setkáváme opravdu na každém kroku. Auto ukazující na křižovatce směr jízdy vysílá kód, který si správně interpretujeme, předpokládáme-li jeho odbočení. Semafor na křižovatce nás pomocí barevných kódů také informuje o určité situaci, na kterou musíme reagovat. Kromě písma používáme dále barevné, obrázkové či zvukové kódy. Obrázkové kódy, kterými jsou například dopravní značky nebo symboly na různých kontrolkách mají tu výhodu, že překonávají jazykovou bariéru a stávají se mezinárodně srozumitelné. S rozmachem výpočetní techniky se začaly používat nové kódy (programovací jazyky), pomocí kterých programátoři komunikují se strojem. U osobního počítače se můžete setkat s výrazem kódování češtiny a podobně.

Ten, kdo si pod pojmem kódování představoval tajné šifry, kterým rozumí pouze hrstka vyvolených, má nyní snad jasno. Kódování je běžná součást všedního života, nikterak se nesnaží o ukrytí informace, ale naopak zajišťuje pravidla pro její srozumitelný přenos. Jak jsme si však ukázali na příkladě egyptských hieroglyfů, nastává jiná situace v případě, že dojde k zapomenutí pravidel, která byla při kódování použita. V takovém případě se kryptoanalitici pěkně zapotí, než dokáží tyto kódy dekódovat. Dodnes tak mnoho pradávných kódů čeká na rozluštění, aby mohli vydat svá tajemství…

.cCuMiNn.