4D Business [I.]

Úvodem: Tento článek jsem napsal především pro školní časopis, ale myslel jsem, že by naše čtenáře mohl také zajímat, omluvte tedy téma (chystám několik článků, které se tématem více blíží tématice našeho portálu)

Smyslem tohoto článku je ukázat, jak se na poli showbusinessu prodávají bublinky do vodováhy, ano hovořím o prodeji 3D (a hlavně 4D) zářitků.

Pointou celého článku je to, že máme pouze 2 oči a 2 uši, jak nám tedy pomůže mít doma zvukový systém s mnoha reproduktory umístěnými po celém pokoji, když na to máme prostě málo "děr"? Skutečně potřebuji drahé brýle na "VR" (Virtuální realitu), abych si mohl vychutnat skutečný 4D let? Já říkám ne. Od společností prodávajících "černou" elektroniku je to tak trochu podfuk (z jednoho úhlu pohledu).

Drahé reproduktory sice poskytují luxus, v podobě toho, že nemusíte mít sluchátka. Ano i takřka libovolná stereofoní sluchátka vám dokáží zprostředkovat informaci o přesném umístění zdroje zvuku v prostoru. Nevěříte? Máte dvě uši a ucho samotné nemá prakticky moc možností k tomu, aby zjistilo, odkud do něj zvuk přišel, naštěstí se v té chvíli ze stínu vynoří druhé ucho a... ehm moment... Ano! I mozek!!! Tento pro šoubyznys nepostradatelný orgán dokáže "dopočítat" (domyslet) si to, odkud zvuk přichází z rozdílů ve zvucích přijímaných nezávisle na sobě oběma ušima. Jde hlavně o rozdíly v "hlasitosti" a případně zpoždění (časové posunutí mezi jednotlivými stranami hlavy), které vznikají rozdílnou vzdáleností zdroje zvuku a případně jeho odrazy. Takže protože sada fyzikálních zákonů je nejrychlejší počítač, jaký máme k dispozici, samozřejmě vše funguje jak má. My samozřejmě tento efekt můžeme generovat v rozumném čase i na počítači, případně můžeme použít k záznamu dva mikrofony (případně nějaké ty silikonvé ušní boltce pro přesvědčivější efekt), a důkaz že to funguje naleznete v dalším odstavci.


Praxe:

Čili zjednodušeně řečeno: dvě uši + dvě sluchátka == (téměř) dokonalá iluze. Pokud neuvěříte, dokud si to nevyzkoušíte, to není problém. Potřebujete jen nepoškozená stereofoní sluchátka (mě se osvědčili jak "pecky" tak "mušle", i když rozíly tu jsou...), zvukovou kartu, internetový prohlížeč s nainstalovaným Macromedia Flash Playerem a hlavně pár zdravých uší (tedy divil bych se, kdyby to nesplnilo alespoň 90% čtenářů). Jak již jsem zmínil ukázkový záznam 3D zvuku je ve Flashi, teoreticky si ho ale například pomocí Audacity (musíte ho přepnout na stereo záznam) nahrát a uložit jako mp3. Tuto

ukázku naleznete na adrese:

http://gprime.net/flash.php/soundimmersion
(v případě že by link přestal fungovat použijte google: sound immersion)

Počkejte až se načte 100% zkontrolujte nastavení zvukového výstupu vašeho počítače a klikněte na a případně zavřete oči, zachvíli vám již v kruhu kolem hlavy bude něčí ruka třepat krabičkou sirek a nakonec odejde dveřmi v zadním rohu vašeho pokoje, znovu bych zde upozornil na to, že efekt může z části fungovat i se samotnými reproduktory, ale bez sluchátek toho nejlepšího zážitku nedosáhnete.

To byl samozřejmě pouze příklad a já doufám, že se brzo dočkáme širší implementace podobných efektů do počítačových her a především (ne že bych si dělal naděje) by snad jednou mohly tento záznam vedle běžné zvukové stopy obsahovat i disky s videem (toho se zřejmě do konce éry DVD nedočkáme).


Trocha teorie neuškodí:

Ještě na závěr neználkům vysvětlím jak je to s těmi "xD". "D" znamená pochopitelně "dimenze" tj. rozměr. Prakticky to může být cokoli, čím určíme polohu "něčeho někde", tj.: délka, šířka, výška. To máme již 3D, ale asi byste se dost divili, kdybychom žili ve světě který by byl pouze 3D (vlastně byste se nedivili vůbec), protože v našem vesmíru se my a většina nám podobných tvorů orientuje ještě v jednom rozměru a to je čas, tedy již 4D (v počítačové 3D grafice se tak označují především animace). Prakticky může být tím "D"éčkem cokoli, například i barva (to by pro nás ale nebylo příliš praktické, nikoli nerealizovatelné). Nemusíme se také pohybovat pouze v našem hmotném vesmíru, můžeme se třeba jen orientovat v grafu, na který si budeme zaznamenávat například teploty v Klementinu: Na jednu osu dáme teplotu, na druhou hodinu, tyto "2D" grafy pak budeme mít v knihách (1 stránka == den; 1 kniha == měsíc), na každý nový rok začneme dávat knihy do nové police, každé desetiletí do nové skříně, každé století do nové místnosti. Tak budeme mít jistou databázi teplot, ve které se budeme orientovat pomocí souřadnic: (Místnost; Regál; Police; Kniha; Strana; Hodina). Ano, vydíte dobře. Právě jsme dokázali zaměřit konkrétní hodnotu/předmět/teplotu pomocí 6ti souřadnic, tzn.: orientujeme se v 6D prostoru!!! To uvádím hlavně proto, abych vyvrátil milná tvrzení, že 3D je prostě maximum...


Otázkou tedy zůstává, pokud pouze chcete zjistit, jak se váš mozek nechcá "oblafnout" amatérskou počítačovou animací a jaké to je, nebo zda toužíte po několika-patrovém plátně a filmech natočených profesionály na velkoformátová políčka, za tím zatím bohužel musíte navštívit kino s touto výbavou, nebo si podobnou pořídit domů...

Ve příští polovině vám ukáži jak s pomocí obyčejného monitoru (případně papíru) bez jakékoli další výbavy sledovat 3D obrázky a 4D videa.