C++ druhý díl
Zdroj: SOOM.cz [ISSN 1804-7270]
Autor: Neuro
Datum: 14.8.2007
Hodnocení/Hlasovalo: 1.81/16
2. díl o jazyku C++
V tomto díle si probereme proměnné a konstanty. Psal jsem sice minule, že si probereme i nějaké podmínky, ale to až někdy příště, dokud nepochopíte základy.
Proměnné
Proměnné jsou k tomu, aby ve většině případů posloužily jako dočasné úložiště dat. Pokud chceme z uživatele programu dostat třeba výši platu, tak si pomocí uživatelova vstupu tuto hodnotu uložíme do proměnné, abychom ji dále zpracovali a ve výsledku tuto hodnotu vytiskly. K tomu tedy slouží proměnné. Ovšem musíme dbát na to, že každý uživatel vloží jiné číslo a o jiné velikosti. Proto nám C++ dává více datových typů a jsou to:
* signed int
* unsigned int
* signed short int
* unsigned short int
* signed long int
* unsigned long int
* signed char
* unsigned char
Nyní si jednotlivé typy popíšeme:
Signed int. Celočíselný typ, do kterého může uživatel zadat hodnoty od -32768 - 32767 a v paměti zabírá 2 byty.
Unsigned int. Celočíselný typ, do kterého může uživatel zadat hodnoty od 0 - 65535 a v paměti zabírá 2 byty.
Signed short int. Celočíselný typ, do kterého může uživatel zadat hodnoty od -32768 - 32768 a v paměti zabírá 2 byty.
Unsigned short int. Celočíselný typ, do kterého může uživatel zadat hodnoty od 0 - 65535 a v paměti zabírá 2 byty.
Signed long int. Celočíselný typ, do kterého může uživatel zadat hodnoty od 0 - 232 a v paměti zabírá 4 byty.
Unsigned long int. Celočíselný typ, do kterého může uživatel zadat hodnoty od -231 - 231 - 1 a v paměti zabírá 4 byty.
Signed char. Celočíselný typ, do kterého může uživatel zadat hodnoty od -128 - 127 a v paměti zabírá 1 byt.
Unsigned char. Celočíselný typ, do kterého může uživatel zadat hodnoty od 0 - 255 a v paměti zabírá 1 byt.
Po těchto celočíselných typech máme ještě reálná čísla, do kterých ukládáme desetinná čísla. Tyto typy reálných čísel jsou 3.
* float
* double
* long double
Opět si je popíšeme:
Float. Reálný typ, do kterého může uživatel zadat hodnotu o maximální velikosti 3.40282 x 1038. Tento typ je přesný na 6 desetinných míst a v paměti zabírá 4 byty.
Double. Reálný typ, do kterého může uživatel zadat hodnotu o maximální velikosti 1.79769313486232 x 10308. Tento typ je přesný na 15 desetinných míst a v paměti zabírá 8 bytů.
Long double. Reálný typ, do kterého může uživatel zadat hodnotu o maximální velikosti 1.18973149535723176 x 104932. Tento typ je přesný na 19 desetinných míst a v paměti zabírá 10 bytů.
Pokud si budeme definovat proměnnou a vynecháme signed či unsigned, atd., budou tyto proměnné převedeny automaticky na signed.
Definice proměnných
Abychom do našeho programu nějaké ty proměnné dostali, přiřadili jim typ a hodnotu, musíme si nejdříve nějakou proměnnou definovat. Dělá se to velmi jednoduše. Stačí zapsat do kódu int a;. Int je typ proměnné a "a" je název. Rád bych upozornil, že proměnné NESMĚJÍ začínat číslem a navíc je jazyk C++ case sensitive což zamená, že proměnná "A" je něco jiného než proměnná "a".
Dobrá, nyní se podíváme na to, jak si proměnnou inicializovat.
Inicializace proměnných
Takže proměnnou už si umíme definovat, ale stále jsme si do ní neuložili žádnou hodnotu. Je to opět jednoduché. Stačí zapsat:
int a;
a = 5;
Na prvním řádku jsme si proměnnou definovali a na druhém jsme ji přidali hodnotu 5. Lze to udělat i s úsporou řádku, a to tak, že napíšeme přímo:
int a = 5;
Je to opět to samé, akorát jsme si proměnnou definovali a na jednom řádku hned inicializovali. Nyní si ukážeme lehký příklad, jak s proměnnými pracovat.
#include <iostream>
using namespace std;
int main()
{
int a = 5;
int b;
b = 5;
cout << "Promenna a = " << a << "\n";
cout << "Promenna b = " << b << "\n";
return 0;
}
1) vložení hlavičkovéo souboru vstupně výstupních funkcí, tzn., že tento hlavičkový soubor slouží k práci se vstupem a výstupem uživatele. Bývá vložen v drtivé většině případů.
2) zpřístupnění definic
3) hlavička funkce, každý program musí obsahovat funkci main()
4) začátek těla funkce
5) definice a inicializace na jednom řádku
6) definice na prvním řádku
7) inicializace na druhém řádku
8) výpis proměnné "a"
9) výpis proměnné "b"
10) ukončení hlavičky main()
11) ukončení těla funkce
Toto byla jednoduchá ukázka toho, jak definovat, inicializovat a vypsat proměnnou. Tímto bych proměnné zakončil a pustíme se do konstant. Kdyby byl nějaký problém, tak do komentářů. A pokud něčemu nebudete rozumět, tak si raději ověřte, že ten Váš problém neni popsán někde v článku.
Konstanty
Konstanty jsou v podstatě to samé jako proměnné, s tím, že nejsou dynamické, tzn. že na začátku programu jim přidělíme hodnotu, a ta je neměnná(konstantní).
Definice konstanty je opět jednoduchá:
#include <iostream>
using namespace std;
const float PI = 3.14;
int main()
{
cout << PI;
return 0;
}
Doufám, že není třeba popisovat tento příklad a pochopili jste definici a inicializaci konstanty. Prostě jsme si jednoduše vypsali číslo Pí.
Myslím si, že na tom není nic složitého na pochopení. Nestačí ovšem jen číst, ale hlavně zkoušet a psát kód. A když něco nejde, tak znovu zkoušet a hlavně přemýšlet.
Tento díl bych už ukončil. Příště se podíváme podrobně na funkci cout, ukážu Vám, jak použít funkci cin, která slouží ke vstupu uživatele a podíváme se na..... no ještě něco vymyslím.
Připomínky, kritika, atd... do komentářů. A pokud bude někdo něco mít ohledně stylu mého psaní, tak se nemusí obtěžovat, poněvadž nejsem žurnalista a psaní článků není moje parketa, ale snad se to dá číst. Případní kritici mi mohou ukázat svůj článek, abych se přiučil:)