Do držky koleno

Zdroj: SOOM.cz [ISSN 1804-7270]
Autor: Bystroushaak
Datum: 16.3.2013
Hodnocení/Hlasovalo: 1.38/16

Tento příběh je čistě smyšlený a nemá za cíl nikoho urazit, nechci dostat do držky koleno :]

Oné osudné noci bylo nebe černé jako smrt. Měsíc se schovával pod příkrovem temných mraků a tak ani jediný záblesk světla nerušil temné noční rejdy, které se odehrávaly na zemi. V takových nocích, jak věděli všichni, kdo sloužili u záchranky, nebo policie, vždy docházelo k nejvíce zločinům. Lidská mysl zatemněna chtivostí a chamtivostí se nebála udělat cokoliv .. dokonce i jinak nemyslitelné.

---

Mladý -.- právě seděl u svého počítače a přemýšlel co dělat. Noc byla zatím mladá, dokonale temná, pro hacking jako dělaná. Předtím, než se plně oddá temným myšlenkám na temné kyberzločiny, mu však zbývá udělat jednu věc - dojít si na soom pro inspiraci a cenné hackerské informace.

Načetl si stránky soomu a chvíli se kochal zeleným textem, který se mu vypaloval do sítnice. Jo, tenkrát, to ještě lidi uměli dělat weby, pomyslel si, když obdivoval oldschool tabulkový layout. Pravda, na jeho 24" monitoru nyní vypadal poněkud osamoceně, zmáčknutý uprostřed obrazovky a prostřední sloupec pro obsah působil poněkud neefektivně ve svých ~450px šířky, ale pokročilý a promyšlený redakční systém to vynahrazoval svou důmyslnou funkčností.

Chvíli si pročítal diskuzi a poté klikl na sekci webforum, známé české semeniště hackerů a undergroundové elity. Ten večer se tam vedlo několik těžkotonážních hackerských diskuzí:

Útočník na WiFi - legalita sniffingu
Jak prolomit heslo na forum
Jak nejlépe hacknout?

a spousta dalších nebezpečných hi-tech témat.

Prvně však práce, poté zábava. Načetl si téma, do kterého se naposledy vyjadřoval - Malware na webzdarma. Chvíli si pročítal nové příspěvky, přeci jen, soom poslední dobou žije a chce to přečíst spoustu textu, než narazí na osudovou zprávu, která mu změní celý život:

to -.-
nevim sice proc urazis kdosiodjinud a uz vubec nechapu proc to rikas me,ja te vubec neznam a hlavne uz jen podle tveho nicku stebou nechci nic mit.Takze jestli tu chces nekoho verejne urazet,tak prosimte to napis jemu.A to bud jeste rad ze si neurazil me,protoze kdosiodjinud  nad tebou mavne rukou,to ja bych neudelal,ja bych si te vytahl od kompu a dal bych ti do drzky takove koleno,ze by sis priste rozmyslel nekoho na soom urazet

Z šoku málem spadne ze židle. Nevěřícně si pročítá zprávu a úplně cítí, jak se mu stahují anální svěrače a potí záda. Tolik sofistikované agresivity skryté za mistrná slova z pera kyberzločince, táhne mu hlavou. Z promyšlené větné skladby je jasně vidět, že tohle nemohl napsat jen tak někdo, to musel být opravdový génius, mistr mezi mistry.

Pohlédne na jméno přispěvatele a v tu chvíli ho polije studený pot tak, že se začne klepat. Bramborák. Jenom to jméno samo o sobě vzbuzuje úctu a respekt hodný jen těch nejelitnějších hackerů, nehledě na pověsti o ruské mafii a atomových bunkrech.

Z pouhého pomyšlení na to, že by proti němu mohl Bramborák něco mít nevydrží, a dávivě se vyzvrací do odpadkového koše. Chvíli se marně snaží zapálit si cigaretu, ale ruce se mu tak třesou, že se mu to nepodaří a nakonec jí zlomenou odhodí na zem.

Utéct. Musím utéct! To je to jediné, na co v tu chvíli dokáže pomyslet a tak se sebere a utíká. Strach z Bramboráka je tak velký, že se nezastaví příštích pět let. Kajmanské ostrovy, Himaláje, Peru, Argentina, Aljaška. Neustálé utíkání na hraně zákona a život ve strachu, takový je život kyberpsance, který se zapletl do věcí, do kterých rozhodně neměl.

Nikdy se to s jistotou nedozví, ale je přesvědčen, že útěk bez ohlížení je to jediné, čemu z oné temné noci vděčí za svůj život. Jedině rychlá reakce ho zachránila a tak je jeden z mála, kdo přežil střetnutí s Bramborákem.

---

Bramborák právě spal na klávesnici svého počítače. Za ta léta hackování do pozdního rána už na to byl zvyklý a klávesnice pro něj byla pohodlnější, než ten nejjemnější sametový polštář. Mohl si spánek dovolit, poté co k smrti vystrašil -.-, jenž měl jediné štěstí, že neurazil přímo jeho.

Místnost kde spal byla jen slabě osvětlena září dvaceti monitorů, které jsou umístěny na komplikovaném kovovém lešení, opřeném o holé betonové stěny. Bramborák se cítil bezpečný pouze tady, hluboko v bývalém protiatomovém krytu, který měl v případě jaderné války poskytovat útočiště velení sovětské obrany. Podařilo se mu ho koupit za směšný pakatel, když tenkrát obral ruskou mafii o 20 milionů.

Zde, ve svém doupěti má vše, co potřebuje k životu - vojenské dávky jídla, které vydrží i konec světa. Je ho tu dost na dvacet let pro desetičlennou skupinku lidí. Internet si sem zavedl sám a je na to náležitě pyšný - na střeše se tyčí nezničitelná konstrukce wifi antény, kterou se připojuje na nejbližší Kaufland.

Celá místnost hučela energií, kterou doslova vibrovali počítače 386, jimiž byla nacpaná až po strop. Bramborák si na nové stroje moc nepotrpěl - měl své zásady, a ty jsou dost důležité.

Poklidné hučení počítačů v místnosti náhle přeruší hlasité zapískání. Jeden z monitorů se probudí k životu a vypisuje spousty textových hlášení do DOSového okna, než se v něm zobrazí jeden jediný, zeleným písmem žhnoucí řádek textu.

Zapískání se opět ozve a tentokrát Bramboráka nemilosrdně probudí. Není rozespalý, ani otrávený. S jasnou myslí si uvědomuje, že je na čase pracovat.

Posadí se a podívá se na monitor zářící zeleným textem. Kontrolní modul, pomyslí si. Někdo mě uráží! Vztek se v něm probudí, jako když vybuchne napalm.

Podívá se na obrazovku kontrolního modulu, kde se zobrazuje malá část exocortexu - rozsáhlé komunikující sítě chytře napsaných programů, které mají za cíl uskutečňovat jeho vůli ve virtuálním světě. Jasně cítí hněv, vařící se pod mu pod kůží. Nahmátne klávesnici a začne ohromnou rychlostí psát příkazy, které mu během několika vteřin zjistí kdy a kde.

Postupně zjišťuje, že někdo na IRC si bere jeho jméno nadarmo do huby, ba co víc, dokonce si troufl ho urazit. Ještě štěstí, že si před pár lety dal tu práci a naboural všechny větší IRC servery a napojil je na kontrolní modul. Díky tomu může sledovat veškerou komunikaci a těžit z ní syntaktickými moduly podstatné informace, které ho udržují celé míle před ostatními hackery.

Po chvíli má jasno - taková drzost se neobejde bez potrestání. Dneska někdo dostane do držky takové koleno, že si to příště rozmyslí!

---

Temnou nocí se rozlehlo zaburácení tisícera hromů.

Bezdomovce Frantu Putšálka ten zvuk nemilosrdně vytrhne ze sladkého alkoholového opojení. Teď to ještě neví, ale té noci už oka nezamhouří.

Opatrně otevře víko kontejneru a pohlédne k temné betonové stěně, kde běžně jsou těžká ocelová vrata protiatomového bunkru. Přestože jsou celá z masivního železa, nikoho z jeho sociální skupiny městských červů by nikdy ani nenapadlo pomyslet, že by bylo fajn dát je do sběru. O tomhle místě se mezi nimi nesou divoké historky a lidé, kteří se sem vydali sbírat železné kovy se buď nevraceli, nebo končili jako trosky v blázinci, blábolící cosi o koleni v držce.

Franta se zarazí, když zahlédne slabě osvětlenou místnost v místech, kde se běžně černá pancíř obrovských dveří. Stejný instinkt, díky kterému se mu podařilo na ulici přežít tak dlouho mu přikáže, aby se víc zamáčkl do popelnice plné kartonu, kde tráví chladnou březnovou noc.

Průzorem pro vhazování papírů zírá z popelnice do temných prostor protiatomového bunkru - a že má na co zírat. Naskytla se mu podívaná na chlapa jak horu. Svaly se na něm vlní, jak je to možné vidět jen u profesionálních vojáků, atletů, nebo u Arnolda v prvním terminátorovi. Oděný v černé kožené bundě a těžkých motorkářských kalhotách s dírou na pravém koleni bez jediného zaváhání nasedne na obrovskou motorku a za ohromného burácení motoru vyjede z garáže plné počítačů v šedých kovových bednách.

Franta se ještě víc přitiskne do kartonů v popelnici. Když kolem motorka projíždí, zahlédne, jak se temný jezdec dívá přímo na něj. To ale není to nejhorší. To nejhorší jsou jeho oči. Tvrdé. Nelítostné. Neschvalující.

Na tohle začínám být starý, pomyslí si Franta a je mu jasné, že se sem nikdy nevrátí. Nikdy už se nevydá do téhle části města, ba co víc, vykašle se na pouliční život a přísahá si, že přestane chlastat levné krabicové víno.

Naposledy se podívá za jezdcem přesně ve chvíli, kdy do nedaleké budovy udeří blesk a byl by přísahal, že na jeho zádech zahlédl děsivé logo šklebící se brambory.

---

Ráno pak Franta stojící ve frontě na Nový prostor zahlédne titulek: Nadějný mladý programátor nalezen mrtvý. Policie prosí, aby se všichni případní svědci přihlásili na nejbližší stanici. Vyhlášeno pátrání po zločinci, který se nebojí dát do držky koleno..