Obecně nejsem zastáncem zastaralostí, ale použití sériové linky při debuggování se mi mnohokrát osvědčilo pro svou jednoduchost. V případě standalone zařízení mám rozhraní většinou použito ke konfiguraci parametrů, které za celou existenci zařízení příliš často neměníte a řešení s použitím FTDI by nebylo ekonomické.
Ve věci vývojové platformy Arduino zastávám ryze neutrální názor, který se asi nejvíce shoduje s uživatelem Jiri P., tedy, že je na každém, zda se více zaměří na HW či SW mikrokontrolérů, nicméně při intenzivnějším studování mikroprocesorové techniky vesměs každý dospěje k názoru, že je nutné znát i HW pro který programujeme. Pokud by ovšem někdo chtěl zpochybňovat USART v 21. století, pak mám dva příklady, které dokládají, že tomu tak není. Pro ten první nemusím chodit daleko a je jím samotné Arduino. Tím druhým je fenomén levného Wi-Fi modulu ESP8266, který po zmíněném rozhraní komunikuje. Jsem si plně vědom existence rozhraní JTAG či DebugWIRE, avšak pro začátečníka plně postačuje použití rozhraní USART. Důvodem, proč jsem mnohdy šel s popisem rozhraní více do hloubky nebyl pouze fakt, že tyto informace mohou být prospěšné při emulování rozhraní, ale také proto, že v nastávajících dílech jistě neopomenu sběrnici I2C, která má s USARTem společný základní princip. Pokud se snažím někomu něco vysvětlit, pak postupuji tak, aby si jednotlivé celky mohl myšleně spojit a uvažovat i o složitém systému jako funkčním bloku složeném z jednoduchých součástí, které mezi sebou mají jisté logické vazby.
Má odpověď o masochismu v případě použití převodníku USB<->RS232 byla myšlena jako nadsázka a současné uklidnění uživatele "Dilinki", že "může být i hůř". Tímto tématem jsem se nezabýval v článku záměrně, jelikož by mohli čtenáři, kteří začínají s AVR nabýt dojmu, že není USART tak jednoduchý, jak jsem prezentoval v úvodu, což by mne mrzelo.
Jako obvykle děkuji za konstruktivní rady a zpětnou vazbu na moji práci. |
