Šifry a kódy moderní doby 4.díl

Steganografie

Jakmile si lidé začali uvědomovat cenu některých informací, začali přemýšlet, jak tyto informace ukrýt před zraky těch, jimž tato informace není určena. Mnohdy totiž stálo až příliš peněz, či lidských životů, pokud se informace ocitla v nesprávných rukou.

Steganografie (z řeckých slov steganós-skryté, gráphein-písmo) Vědní obor, který se zabývá utajením informací s cílem ukrýt komunikaci před okolním světem.

Asi nejstarší doložitelná zmínka o použití steganografie pochází ze staré pověsti, jejíž děj se odehrává v pátém století před naším letopočtem, v době vlády krále Dariuse. Ten věznil Řeka Histiaea, který tajně odeslal zprávu svému zeti Aristagorovi do Anatolianu tak, že zprávu nechal vytetovat na oholenou hlavu svého otroka. Teprve poté co hlava otroka opět zarostla vlasy, vydal se na cestu, aby tento vzkaz doručil. Příjemce zprávy nechal hlavu otroka opět oholit, aby si tak mohl informaci vytetovanou na jeho hlavě přečíst. Sami vidíte, že se jednalo o velice zdlouhavou proceduru, kterou nebylo možné použít ve všech případech utajované komunikace.

V historii se proto setkáváme s dalšími způsoby použití steganografie. V antickém Řecku se například používaly dřevěné destičky. Na ty se vzkaz nechal napsat nebo do nich vyrýt a posléze se zalil vrstvou vosku, který byl podobného vzhledu jako destička. Informace se pak objevila teprve ve chvíli, kdy se vosk opět zahřál a z destičky odstranil.

Patrně nejznámější steganografické metody známé z historie jsou založeny na použití různých neviditelných inkoustů. Zprávy napsané takovouto tekutinou nebyly za běžných podmínek na papíře viditelné a svůj obsah odhalovaly teprve, pokud byly vystaveny zvláštnímu osvětlení nebo pokud prošly nějakou chemickou cestou, nejčastěji po zahřátí archu nad plamenem. Mezi tyto neviditelné inkousty patřily různé ovocné šťávy (vymačkaný citrón), mléko nebo moč. Dnes se můžeme v zábavné steganografii setkat s neviditelnými inkousty, které jsou běžně k dostání v obchodech, například v podobě fixů, jejichž písmo je čitelné, pouze pod ultrafialovým zářením.

Další z metod, kterou si můžete sami vyzkoušet, je písmo pod skořápku neoloupaného, natvrdo uvařeného vajíčka. Říkáte si, že to není možné? Již v patnáctém století popsal tuto metodu italský renesanční vědec Giovanni Battista della Porta. Připravíte-li si roztok octa a kamence (je běžně dostupný v drogérii), můžete tímto roztokem neviditelně psát po skořápce uvařeného vajíčka, přičemž roztok proniká až na bílek a zanechává na něm kresby. Výsledek je čitelný až ve chvíli, kdy někdo vejce oloupe a jeho popsaný bílek odhalí. Stejně tak příklady ukrytí informace ve skořápce od ořechu nejsou nijak ojedinělé. Z doby druhé světové války pak jsou známé příklady, kdy byla informace drobounkým písmem napsána na druhé straně knoflíku nebo byla ukryta na pásu filmu pomocí jakýchsi mikroteček.

Použití steganografie můžeme dále podpořit neznámým způsobem kódování nebo zašifrováním skrývané informace. Zvěd usilující o takovou informaci je postaven hned před dva nelehké úkoly. Skrytou informaci musí nejenom nalézt a prolomit tak steganografii, ale poté i dekódovat nebo dešifrovat a tím prorazit kryptologii.

Ukážeme si zde pár příkladů, které spojují steganografii s Morseovým kódováním (Morseova abeceda). Informaci, kterou potřebujeme ukrýt nejprve znak po znaku zakódujeme Morseovým kódováním za použití následující tabulky do výsledku skládajícího se pouze z teček a čárek.

Znak	Zápis		Znak	Zápis		Znak	Zápis
A	.-		N	-.		1	.----
B	-...		O	---		2	..---
C	-.-.		P	.--.		3	...--
D	-..		Q	--.-		4	....-
E	.		R	.-.		5	.....
F	..-.		S	...		6	-....
G	--.		T	-		7	--...
H	....		U	..-		8	---..
CH	----		V	...-		9	----.
I	..		W	.--		0	-----
J	.---		X	-..-
K	-.-		Y	-.--
L	.-..		Z	--..
M	--

Větu „Zrovna se ucim o steganografii“
bychom pomocí morseovy abecedy napsali takto:

--../.-./---/…-/-./.-//…/.//..-/-.-./../--//---//…/-/./--./.-/-./---/--./.-./.-/..-./../..//

A takto bychom jí mohli ukrýt pomocí steganografie:

- Velikostí písmen
Nahrazením teček za malá písmena a čárek za písmena velká. Jednotlivá slova volíme stejné délky jako je počet čárek a teček jednoho písmena. Nejlepších výsledků pak dosáhneme, pokud vzniklá věta dává smysl.




- Nakreslením pily
Tečky děláme jako nižší zuby, čárky jako vyšší. Písmena oddělujeme menším zubem směrujícím dolů, celá slova pak zubem větším.




- Nakreslením větvičky
Každé písmeno tvoří jednu stranu malé větvičky. Slova a věty pak tvoří rodičovské větve.