Zpět na seznam článků     Číst komentáře (19)     Verze pro tisk

Hacker - zrození legendy

Autor: kolemjdouci   
17.6.2013

Když se Haxxorlord ráno probudil, necítil se nijak výjimečný. Tehdy se samozřejmě ještě nejmenoval Haxxorlord, byl obyčejný Petr Horák, uhrovitý žák 9. A, a netušil, jak radikálně má ono památné ráno změnit jeho osud.


Tak tedy náš hrdina se probudil, nebo lépe řečeno zaspal a probudil se, až když digitální číslice budíku signalizovaly 7:12. To znamenalo, že češtinářka Kuncová bude mít opět kecy o zodpovědném přístupu, úctě k autoritám a možná i, nedej bože, příběhy ze života ilustrující zhoubnost nedochvilnosti na zdravý psychicky vývoj mladistvých, v nejextrémnějších případech eskalující až drogovou závislosti na kanabinoidech. Brrr. Zbývala tedy jediná šance. Překotně se svalil z postele, naházel na sebe oblečení, odskočil si na WC, popadl svačinu, kterou mu maminka ráno přichystala, a rozběhl se na tramvaj. Už ji zahlédl v dali. Ještě trochu zrychlit! Nepolevovat! Vítězství! Díky úsilí na hranici lidských možností se mu i navzdory deseti přebytečným kilům podařilo tramvaj stihnout. Hrozba vymývání mozku byla pro jednou úspěšně zažehnána.

Tramvaj se blížila ke generacemi studentů nenáviděné budově, Haxxorlordvě cíli. Sotva stačil popadnout dech a už byl čas pokusit se dostat ke dveřím. Začal se drát množstvím těl a dokonce ho krátce napadlo, že by to mohlo být právě dnes, kdy se mu podaří zbavit se panictví. Vzápětí však tuto lákavou myšlenku zahnal, protože dospěl k závěru, že by tento intimní zážitek raději sdílel s dívkou. O chvíli později se měly jeho pocity zhoršit ještě více. Již se téměř probojoval ke dveřím, když narazil na horu svalů tyčící se jako sloup mezi přelévající se lidskou masou pod sebou.

Asi by bylo vhodné popsat tuto osobu lépe, abychom mohli snáze porozumět, proč tento střet tak zásadně ovlivnil charakter našeho hrdiny. 210 centimetrů výšky, hrudník středně velkého medvěda a bicepsy stěhováka. Oblečen v černé kožené motorkářské bundě a riflích s látkou prodranou na právem koleni se cizinec ve stísněném prostoru tramvaje klenul nad ostatními jako Kolos rhodský. Něco takového by ovšem zdaleka nezvládlo vehnat strach do Haxxorlordova srdce. Co ho však zneklidnilo, byly oči. Oči temné jako bezedná studna, oči temné jako nejtemnější noc, oči temné jako černá díra, která zrovna ke snídani slupla dvě galaxie a jednu menší si dala jako dezert.

„To tě rodiče nenaučili, že nemáš vrážet do lidí?“ zaburácel obr.

Haxxorlordovi se rozklepala kolena a cítil, jak mu po šíji stékají krůpěje potu.

Ale obr pokračoval: „Ty jsi asi sirotek, že?“ A záblesk v jeho temných očích naznačoval, že by z našeho hrdiny mohl sirotka klidně udělat. Nebo, v aktuální situaci jednodušeji, že by mohl udělat z Haxxorlordovych rodičů bezdětné.

Haxxorlord se roztřásl, několika klopýtavými kroky ustoupil vzad a krátce poděkoval prozřetelnosti, že ráno stihl navštívit záchod. Než se otočil, ještě stihl zahlédnout, jak po tváří vysokého cizince přelétl povýšený úšklebek.

Než se šokem zpola omráčený Petr dostal z tramvaje druhými dveřmi, byl o zastávku dál než plánoval a do školy se proto stejně dostal pozdě. Tirádu češtinářky naštěstí pod vlivem posttraumatického syndromu příliš nevnímal a vyhnul se tak dalšímu mentálnímu otřesu. Odpoledne, když se konečně trochu vzpamatoval, začal spřádat plány kruté odplaty. Pomstí se tomu barbarovi! Ale jak ho najde? A není vlastně ten hrubián s hlavou jako brambora, ten tyran slabších, jen produktem bezohledné společnosti? Tehdy ho to napadlo. Pomstí se všem, pomstí se celému lidstvu, pomstí se celému světu! Jen stěží potlačil maniakální smích, který se mu dral z hrdla, protože by na hodině přírodopisu působil přeci jen poněkud nepatřičně.

Teď už zbývalo jen vymyslet, jak svůj směly plán na pokoření planety realizovat. Náhlý záblesk inspirace přinesl vzpomínku na film, který zhlédnul minulý týden – Válečné hry. To bylo ono. Stane se hackerem, nabourá se do serverů světových mocností, získá kontrolu nad systémy jaderných zbraní a bude neomezené vládnout jako Bůh na zemí. Dostane svět na kolena, americký prezident se před ním bude plazit jako červ. A možná i hackne facebook Anety z béčka. To rozhodně.

Doma zasedl k počítači, otevřel si google.com (dobře věděl, že jen lamy používají seznam a že profíci používají gůgl) a začal hledat jak na hackování. Pro začátečníky. Našeho začínajícího hackera samozřejmě napadlo, že v málem českém rybníce by se jen těžko dostal na světovou úroveň, a tak se rozhodl, že zúročí znalosti anglického jazyka získané školní docházkou, sledováním pirátských kopií filmů a hraním Call of Duty. Brzo objevil rozsáhlou hackerskou komunitu na stránkách hackersforums.net. Poznal, že našel, co hledal. Po chvíli vybírání nicku, který by ještě nebyl zabrán, vymyslel svoji válečnickou přezdívku – Haxxorlord. Převaloval to slovo na jazyku jako Mike Tyson Holyfieldovo ucho. Haxxorlord. Líbilo se mu, jak to zní, a cítil, že se k němu takové jméno hodí. Věděl, že ho čeká skvělá budoucnost.

Na fóru se mu otevřel celý nový svět plný netušených možnosti. Strávil celé dny objevováním spousty geniálních způsobu jak hacknout školní server, nabourat se do mailu nebo facebooku, shodit server, kde jsi dostal ban, a nebo jednoduše vydělat peníze. Aby se mohl ve škole před spolužáky předvést, Haxxorlord se začal učit skriptováni v batchi, naučil se jak pomoci dorku a profesionálního nástroje Havij najít zranitelný server a nahrát deface.

Přestože však hacknul web jedné bulharské restaurace, stránku pro maminky s dětmi a dvě děravá phpbb fóra v jazyce, který ani nepoznal, nemohl si nevšimnout, že mu chybí respekt ostatních hackeru v komunitě. Potom mu došlo, kde je problém. Bylo to zřejmé. Nebyl dost L33t a už vůbec ne Ub3r. Rozhodl se, že se stane jedním z těchto polobohů mezi hackery. Ale narazil na nepřekonatelný problém. Matka mu nechtěla půjčit kreditku, aby z ní mohl poslat platbu na, podle ní pochybnou, zahraniční stránku.

Potřeboval peníze získat jiným způsobem. Využije své nové znalosti. Záhy se ovšem ukázalo, že postupy, které se dozvěděl, nefungují tak spolehlivě, jak očekával. Jednotlivé metody buď nefungovaly vůbec, byly zastaralé, nedaly se použít bez základního kapitálu, v českých luzích je bylo obtížné aplikovat, nebo byly příliš nelegální a nebezpečné. Petr věděl, že se bude muset odhodlat k drastickému kroku.

„Ještě, že se toho babička nedožila,“ napadlo Haxxorlorda, „co by si asi pomyslela, kdyby věděla, že se její vnuk musí prodávat?“

Ano, náš hacker byl okolnostmi přinucen stát se e‑whore, neboli elektronickou prostitutkou. Ačkoliv je internet porna a úchylů plný, Haxxorlord zklamaně zjistil, že poptávka po kybersexu s uhrovitým mladíkem s nadváhou je velmi nízká, neřkuli nulová. Tady opět pomohlo hackersforums.net. Haxxorlordovi bylo doporučeno, aby si stáhnul Manycam a osvědčený videozáznam rozkošné americké sedmnáctky. Čtenář namítne, že jen těžko by se někdo nechal oklamat smyčkou videa a chatem s lámanou angličtinou, náš hrdina ale brzy zjistil, že obvyklí zájemci o tento druh služeb mívají tak odkrvený mozek, že by si nevšimli vůbec ničeho. Tak Haxxorlord zdárně vyřešil své finanční problémy a kromě vytouženého statusu Ub3r, získal i vítány přivýdělek ke kapesnému.

Život vypadal takřka ideálně. Haxxorlord se rozhodl naučit se VB.net, zkusil si nainstalovat operační systém hackerů Ubuntu 11.4 (neúspěšně) a prolomit WEP zabezpečení wifi sousedů o patro výš (úspěšně). Jenom pár mraků halilo jinak modrou oblohu. Tím jak všechen čas věnoval svému hackerskému poslání, Haxxorlord začal ještě více zanedbávat studium. I přes nesmírnou náročnost přijímacích zkoušek se mu ale na podruhé na střední školu dostat podařilo. Haxxorlord se také zapojil do kriminálního podsvětí v kyberprostoru, stáhl si Dark Comet a zahájil budování vlastního botnetu. Pomoci infikovaných cracků k datadiskům The Sims se mu podařilo získat slušných 28 zombies, z nich 6 s webkamerou, a jednu z nich dokonce používanou nepříliš ošklivou dívku. Mimo jiné se dozvěděl o nebezpečí ze strany orgánů činných v trestném řízení, a tak z důvodů zajištění své anonymity začal používat HideMyAss VPN. Haxxorlord byl rád, že se mu nadějné rýsuje nový zdroj příjmů, protože po dvou měsících s e‑whoringem skončil. Ne snad kvůli nějakým morálním zábranám nebo náročnosti této „práce“, ale především proto, že ho několikrát málem přistihli rodiče a navíc znejistěl v otázkách týkajících se vlastní sexuální identity.

Měsíce ubíhaly. Haxxorlord se dál a dál zlepšoval v umění hackingu. Naučil se ovládat populární nástroj hackeru Metasploit, ale používat ho přestal, jakmile autoři odstranili jedinou užitečnou funkci Autopwn. Uvědomil si, že pokud chce být lepší než obyčejný script kiddie, musí se odlišit od stáda rádoby penetration testerů a programovat nástroje vlastní. Posadil se k své nadupanému mašině, protože mu to připadalo vhodné, tak si pustil soundtrack z filmu Tron, zapnul Visual Studio a dal se do programování vlastního keyloggeru. V několika málo dnech se mu s pomoci půl tuctu tutoriálů a zdrojových kódů podařilo slepit víceméně spolehlivě fungující keylogger ve Visual Basicu .NET. Pravda, měl několik mušek, možná až much – fungoval pouze v 32 bitových Windows Vista s nainstalovaným Microsoft .NET Frameworkem verze 4 a také antiviry ho vesměs identifikovaly jako nebezpečný malware, ale Haxxorlord se tím odradit nenechal, věděl, že se může už jen zlepšovat.

Problém s detekováním antiviry se náš hacker rozhodl vyřešit použitím crypteru, nástroje pro zamaskování programů před antiviry. Stáhl si jeden takový, dokonce zdarma dostupný, ze spolehlivého zdroje na hackersforums.net a jako mávnutím kouzelného proutku byl jeho keylogger rozpoznány jen slabou polovinou antivirů. S tím už se dalo pracovat. Shodou okolností však právě v té době začal Haxxorlord pociťovat jisté zpomalení výkonu své milované bitevního stanice, svého drahého a, ano, vlastně jediného dobrého přítele – svého počítače. Prověřil proto registry a když si byl konečně jist, že pro svého druha udělal vše co bylo v lidských silách, usnul spánkem spravedlivých.

Další den Petra čekalo ošklivé překvapení. Když nabootoval, přivítala ho obrazovka se vzkazem od policie. Objevila na Haxxorlordově počítači několik nelegálních souborů, což vzhledem ke stovkám gigabytů nelegálního softwaru a mnoha hackerským nástrojům nebylo nic překvapivého. V počátečním šoku, se slzami v očích se rozběhl k rodičům do ložnice, schoval se do skříně a čekal, kdy si pro něho přijdou a odvlečou ho do výchovného ústavu pro nezletilé, kde bude týrán psychopatickými vychovateli a šikanován zkušenějšími mladistvými delikventy. Jak tam schoulený dřepěl, měl dost času na zpytování svědomí, uvědomil si, že ho dostihla jeho bezstarostná minulost.

„Určitě to je kvůli hacknuti té bulharské restaurace,“ plakal Haxxorlord, „jak jsem jen mohl být tak neopatrný?“ vyčítal si mezi jednotlivými vzlyky.

Po chvíli se konečně trochu vzpamatoval a pochopil, že ochránci zákona asi zatím vyčkávají. Vrátil se k počítači. V první chvíli chtěl všechno vymazat, ale tušil, že by to mohlo být použito proti němu jako trestný čin maření vyšetřování, a tak tento impuls zavrhnul. Znovu si přečetl zprávu od strážců pořádku a překvapilo ho, že nabízejí smírné řešení – po zaplacení 100 dolarů ho nechají být. Haxxorlordovi došlo, že vědí, že ještě není plnoletý, a tak se rozhodli jen pro výchovné plácnutí přes prsty. Jen těžko se dá popsat euforie, která ho zalila, připadal si jakoby mu spadl ze srdce balvan. Věděl sice, že se bude muset dříve či později přiznat rodičům, aby mu dali peníze na zaplacení, protože své výdělky z e‑whoringu už utratil, ale i tak se cítil jako znovuzrozený. Tento nadnášející pocit přetrval až do dalšího dne ráno, kdy se ve chvilce sdílnosti svěřil spolužákovi, jak jen těsně unikl hrozbě právního stíhání.

Když se Haxxorlord od spolužáka dozvěděl, že nejenže to pravděpodobně nebyla policie, ale že se sám stal obětí trestného činu spáchaného autorem jakéhosi „remsomvéru“, který se mu dostal do počítače, měl poněkud smíšené pocity. Na jednu stranu byl rád, že se vyhne nepříjemné konverzaci s rodiči, ale zároveň se cítil podle zrazen, protože mu bylo jasné, že za infekcí tímto virem stál crypter stáhnutý z hackersforums. Doma jen krátce povzdechl nad ztrátou stovek gigabytů dat a zformátoval disk.

Toto trapné intermezzo přimělo Haxxorlorda bilancovat svou dosavadní hackerskou kariéru. Pravda, naučil se mnoho hackerskych fíglů, byl na dobré cestě stát se profesionálem, vždyť si zvládl naprogramovat vlastní nástroj, přesto ale tušil, že má pořád rezervy. Zároveň cítil, že na hackersforums, mezi třináctiletými dětmi a zákeřnými blackhaty, se už nemá jak dál zlepšovat. Kde ale najít nové podněty, které by ho nasměrovaly v dalším rozvoji? Anglická fóra už hledat zkoušel. Špičkovi hackeři jsou prý Rusové, ale Haxxorlord bohužel nejenže neuměl rusky, ale neznal dokonce ani azbuku. Číňané jsou také skvělí, ale i tady narazil náš hacker na stejný problém. Kde tedy hledat spřízněné duše? Někde přece musí být něco lepšího…

Pak mu to konečně došlo. Když tehdy vyhledával jak se stát hackerem, udělal zásadní chybu. Nehledal na českém webu. Pokud on sám, Haxxorlord, byl synem českého národa, nebylo snad pravděpodobné, že koncentrace takových jako on bude nejvyšší právě v českých zemích? Haxxorlord opět použil google. Jedna z prvních stránek ho ihned zaujala. Připomínala terminál oldschool hackerů, zelený text svítil na černém pozadí.

We make the internet better, join us!“ četl Haxxorlord.

Ani tentokrát netušil, jak moc tento den změní jeho osud.


Tento příběh byl inspirován skutečnými událostmi.


Líbil se Vám článek?
Budeme potěšeni, pokud vás zaujme také reklamní nabídka

Social Bookmarking

     





Hodnocení/Hlasovalo: 1.72/60

1  2  3  4  5    
(známkování jako ve škole)